kabátkový čas přichází

…. a je tu podzim,přátelé!
-----------------------------------

Ani jsme se nenadáli a léto je se všemi rozmarnými vrtochy pryč. Nastává čas podzimní, barevný listím a voňavými zoranými poli. A pro nás chrtaře, dostiháky, výstaváky či "jen" gaučáky (moje pozn.: což se vzájemně nevylučuje) čas rekapitulační, čas ohlédnutí se za uplynulou sezónou.

Výstavní kruhy v tomto roce poctilo svou návštěvou daleko více elegánů, výsledky jsou potěšitelné, získaná ocenění zdobí poličky a zážitky každý vstřebává po svém. V jednom odezní s opuštěním výstavního areálu, jiný je z nich živ ještě dlouhých pár měsíců. Také dostihová sezóna je z námi a ohlédneme-li se zpět, musí nás slugaře hřát u srdíčka. Konečně se na startech objevovalo více jedinců, bojovalo se i o tituly, dosud věc nevídaná. Ať už na ovále nebo coursingu. Debaty „greyařů“, zda-li pustit svého psa jednou, či by to zvládl i dvakrát (??) se nás naštěstí netýkají. V této souvislosti si vzpomínám, že mi nedávno jeden známý řekl, že kriteria pro startující by se měla upravit, aby nebyla tak těžká. Na mou otázku, zda by se měly snížit všechny hory „osmitisícovky“ a „pětitisícovky“ odpověděl, že jsem se zbláznila, že pak by na ně vylezl každý. V diskusi jsme dál nepokračovali, protože mu došlo, že pokud by se pravidla jakkoliv upravovala, byl by to konec dostihů. Protože lidé chtějí vědět, kdo je nejlepší. A stále se učí z příběhů těch, kteří zvítězili, i těch, kterým se to nepodařilo. Nejobjektivnější posouzení zaručuje opravdu jen dostihová dráha (výstaváci prominou).

Bylo by možná výstižnější onen podzimní čas pojmenovat časem kabátkovým .

Rána jsou již tuze chladná, o večerech ani nemluvím a sluníčka, které by přes den naše saharáky ohřálo, kvapem ubývá. Začínají se oblékat i oni gaučáci, jdou-li se vyvenčit, zdatnější pak v teplém kabátku absolvují s páníčky třeba i lyžařskou dovolenou. Klaním se před majiteli šťastných chrtů klusajícími v běžecké stopě, odvážlivci, kteří vyrazí na zimní coursing na sněhu, tiše jim závidím onen pohled na ty usměvavé obličejíky svých chrtů, jejichž tělíčka se pak slastně protahují v pelíšku u krbu s vůní praskajícího dřeva.

To je ta doba sváteční, odpočinková, při sklence dobrého vína se pak krásně spřádají plány, jak že to zase na jaře rozjedem. -----------------------------------------------------------------------------------

Na závěr mi dovolte, abych trochu odbočila. Chtěla bych vysoce vyzdvihnout, ocenit a hluboce smeknout před aktivní prací, kterou se na svá bedra zavázela převzít nově zvolená předsedkyně Klubu saharských chrtů. Co všechno to obnáší si dovede představit snad jen ten, který se něčím podobným zaobíral. Já bych přála nám všem, abychom takových báječných lidí, jako je ona, měli kolem sebe stále víc. A jí bych chtěla popřát, aby jí elán a nadšení vydrželo co nejdéle.

Lenka Malinovská

k fotkám v článku: Jana Malinovská prožila krásnou část léta v přítomnosti osmi chrtů v norské chovatelské stanici Ain Zafir. Tyto vzpomínky časem jistě přejdou do kategorie „nezapomenutelných“.

obr. 1 zleva: slugy - Dahija Bohemia Genao, Twisty Marsch Jadita, Alto Kaheela de Moreau, Azira ag Dalvit, Magistére Saphir, saluka - Twisty Marsch Kassitach